Ditmar Urbach

V roce 1878 založil dr. Rudolf Ditmar ve Znojmě keramickou továrnu Ditmara, vůbec první svého druhu v Evropě. Zahájila provoz v roce 1880, produkce byla zaměřena zejména na nádobí a selskou majoliku. Po roce 1884 se výroba soustředila hlavně na zdravotní a užitkovou keramiku, umyvadla, vany a dřezy ze žárohlíny. A ty, díky své kvalitě, našly odbyt na trzích v celé Evropě. Firma, kterou v té době vedli bratři Richard a Oskar Lichtensternovi, měla pobočky v Praze, Miláně, Curychu, Hamburku, ale i v daleké Bombaji, pracovalo pro ni až 600 lidí. V roce 1920 se sloučila s teplickou společností Bratři Urbachové, o čtyři roky později vznikla firma Ditmar–Urbach, v období okupace přejmenovaná na Ostmark–Keramik A. G. V roce 1945 byla továrna znárodněna. V té době také výrazně zmodernizovala a nesla název Keramické závody Znojmo.

Teplická „Ditmarka“ v roce 2020 oslavila 135. výročí od zápisu firmy do obchodního rejstříku. Jako jedna z mála keramických závodů v teplickém regionu funguje nepřetržitě od svého založení v roce 1885 bratry Alfrédem a Ottem Urbachy až dosud. Historie trnovanské keramičky je poměrně spletitá. Počátečním výrobním sortimentem továrny byly keramické figurky, ke kterým Bratři Urbachové brzy přidaly výrobu užitkové keramiky. Adresář keramického průmyslu z roku 1910 uvádí výrobu figurek, váz, stojanů a misek na květiny, žardiniéry, různé sloupky a dekorativní nohy k lampám. Mimo užitkové keramiky se objevuje též sanitární zboží jako klozety, pisoáry a umyvadla, kterým firma zůstala věrná dodnes. Z počátku se jednalo o výrobu zboží ručním formováním, které bylo za první světové války nahrazeno litím do sádrových forem. V roce 1924 se trnovanský podnik stal filiálkou Znojemské akciové společnosti Ditmar–Urbach, která v následujících letech výrazně investovala do modernizace závodu. V roce 1925 si společnost zaregistrovala ochrannou známku s labutí. Teplický a znojemský závod odlišovalo jen písmeno pod labutí.
Zásadní obrat ve výrobní technologii továrny nastal v roce 1932, kdy firma začala pracovat s hmotou „Vitreous China“, kterou si nechala v tehdejším Československu patentovat pod názvem „Diturvit“. Hmota se oproti původní pórovině vyznačovala vysokou tvrdostí a pevností. Byla opatřena velmi tvrdou a trvanlivou glazurou, která byla odolná vůči vlivům kyselin s vyloučením jakýchkoliv trhlin v glazuře. Zboží se úspěšně vyváželo do celé Evropy, Ameriky, Afriky, Orientu i na Dálný východ. Obchodní značku Diturvit firma používala až do roku 2005. 
Popelníky byly ještě před rokem 1945 velmi populárním zbožím a s úspěchem se vyvážely do zahraničí, zejména Ameriky. Zde se staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Sběratelskou renesanci zažívají popelníky i nyní. Zejména pak ten s medvědem, který se stal v podstatě ikonickou záležitostí. Námětem k zoomorfně pojatému popelníku byla medvědice Nora z pražské zoologické zahrady, která do ZOO Praha přišla z Cirkusu Karlas v roce 1932. V ZOO byla velkou atrakcí, protože do té doby ledního medvěda na vlastní oči viděl málokdo. Nečekaný komerční úspěch popelníku s medvědem keramička podpořila nabídkou hned celé série popelníků se zvířecí tématikou – tučňáci, ježci, sovy, opice, vydry, ryby, ještěrky, ptáci a další zástupci živočišné říše. Popelníky měla firma v nabídkových katalozích i po druhé světové válce.
Za 2. světové války byla firma arizována, protože byla z větší části v rukou židovských majitelů. Oba bratři Urbachové zahynuli v koncentračním táboře v Terezíně. Závod byl zapojen do německé válečné výroby. Dodával zdravotní a užitkovou keramiku pro armádu včetně nádobí pro jednotky SS. Místo labutě byly výrobky značeny orlicí s hákovým křížem. 
Po válce byla firma zanesena do obchodního rejstříku pod názvem Ditmar – keramické závody, a.s. Teplice – Šanov. V roce 1946 došlo k znárodnění. Továrna se stala součástí národního podniku Spojené keramické závody Teplice – Šanov (SPOJKER), který sdružoval 14 závodů na keramickou výrobu v českých zemích. Výsledkem dalších reorganizačních pokusů bylo v roce 1958 začlenění firmy do Znojemských keramických závodů a následně v letech 1965 až 1968 podřízení celého koncernu Karlovarskému porcelánu n. p. Stará Role. Teplický SPOJKER se v roce 1958 představil na světové výstavě v Bruselu kolekcí velmi zdařilé dekorativní keramiky, kterou navrhovali ti nejlepší čeští keramičtí designéři.
Vývoj po listopadu 1989 přinesl demonopolizaci Keramických závodů Znojmo. Z podniku v Teplicích se 1. 5. 1990 stal státní podnik Sanvit Teplice. V roce 1992 firmu koupil americký výrobce zdravotní keramiky Ideal Standard Europe se sídlem v Bruselu. Od roku 2007 je vlastníkem závodu firma Bain Capital Partners LLC, která se soustředí na produkci sanitární keramiky, koupelnových a kuchyňských vodovodních baterií, wellness, nábytku a doplňků ve špičkové kvalitě. Firma sídlí od roku 1905 v Zemské ulici v Teplicích – Trnovanech.
Zdroj: https://teplicky.denik.cz/ctenar-reporter/regionalni-muzeum-nezahali-ani-v-dobe-karanteny-ukazuje-popelniky-z-ditmarky-20200412.html