Segeťa David

Svět není nikdy zcela dokončený, V manéži, kterou jim otevírá David Segeťa, se postavy rodí na způsob mlhovin, vynořují se z nerozlišitelnosti, získávají tvary, nebo se naopak rozpíjejí. Tělo nikdy moc nevydrží, avšak je to jediná realita, které se můžeme dotknout. Obecně lze říci, že objektem Davidových maleb jsou živé bytosti. Maluje figury, lidi i zvířata, při čemž realističnost ustupuje snaze zachytit jejich živoucí energii. David Segeťa je již delší dobu etablovaný na české scéně. Během posledního období expanduje spíše do evropských měst, kde konfrontuje své dílo s tamějším životem. Spolupracuje s významnými galeriemi v Curychu (Jedlitschka Gallery) či Paříži (Galerie Figure), jimiž vstupuje do povědomí širší veřejnosti. Cestování je pro něj prostředkem I měřítkem vnímání tohoto světa rozdílné mentality, místa i interakce. Nabízí mu pohled, který nechává proniknout ve svém expresivním vyjádření díla.

(https://www.artplus.cz/cs/aukce/196517-bez-nazvu?category=3&s=false&p=12&order=date_desc&how=desc&vydrazene=&fromAuthor=18336-segeta-david&page=1)

Ve městech se pohybuje neobvyklý tulák. Nesomruje a neobchází charity, ale nosí s sebou velká plátna a obchází galerie. Mohli jste ho potkat v Paříži, v New Yorku a v neposlední řadě také v Curychu. Jmenuje se David Segeta a je absolventem uměleckého zpracování drahých kovů v Jablonci nad Nisou. Narodil se 1977 v Novém Jičíně. Ve Vnitroblocku nyní představuje průřez svou tvorbou z posledních několika let. David se na svých cestách vystavuje nepohodlí a nemalému riziku, které je spojeno s cestováním bez jistot. A roztáčí ruletu náhodných setkání, které můžou přinést nečekanou „výhru“. Obecně lze říct, že objektem Davidových maleb jsou živé bytosti. Maluje figury lidí i zvířata. Pří čemž realističnost ustupuje snaze zachytit jejich živoucí energii. Davidova tvorba spadající do časového období počátku milénia se vyznačovala jistou surovostí, která zachycovala dualitu abstraktní energie a živého masa v deformacích a zdůrazňovala smrtelnost krvavými odstíny rudé. Působila tak na diváka konfrontačně, nutila ho uvědomit si realitu fyzického utrpení. Připomínala nesamozřejmost spokojenosti a klidu, podobně, jako dada svou uměleckou vzpouru upozorňovala na šokující brutalitu války, kontrastující s humanistickou iluzí šťastné civilizace počátku 20. století. Současná Davidova plátna mají v porovnání s počátky jeho tvorby nečekanou dávku světlých odstínů. Neztratily se ani nuance rudé, která v ranějším období dokázala působit znepokojivě, nyní si však nachází své místo v celku a dodává figurám primitivní podstatu. Živočišná energie, která je vlastní všem bytostem, zde nepůsobí jako narušení harmonického celku, ale poskytuje tělům základ, aby se s nimi transformovala a poodhalila duchovní rozměr života. Zkoumá tělo a jeho dynamiku, aby se přiblížil statickému pozadí měnícího se fyzična. Je to hledání sebe sama, které rozkrývá subjektivní duchovno v jeho vztahu k tělu a pokouší se zachytit obraz této konfliktní koexistence na plátno. Poctivé hledání a ztvárňování subjektivních vjemů, rozkrývání vrstev reality a hledání jejich jednoty zřejmě nepřidá další -ismus do učebnic výtvarného umění. Nicméně je to snaha, která dokáže překlenout propast mezi materiálním a duchovním a díky které dokážou milovníci umění nahlédnout svět z nevšedních úhlů naznačených v umělecké tvorbě. Chce to mnoho odvahy rozhodnout se žít na okraji lidské společnosti, stejně jako je třeba odvahy životu mezi dvěma světy, tím, který všichni známe, a tím, který jen tušíme.

(https://www.kofio.cz/kavove-akce/vernisaz-david-segeta/54)

David je od roku 2003 jako doma v galeriích, jako je figurální galerie Paříž, Agora New York, Minatan San Sebastián, Jedlicka Zurich, Artprag Praha a mnoha dalších.